MŮJ PŘÍBĚH
Cesta od 48 kg vyzáblého kluka až po světové rekordy v silovém sportu.
Jmenuji se Martin Jindra a narodil jsem se na jaře roku 1992 v Pardubicích. Své dětství a školní léta jsem prožil v jedné z větší obcí mezi Hradcem Králové a Pardubicemi, kde jsem také navštěvoval mateřskou a základní školu.
Narodil jsem se ve znamení Berana a jeho typické vlastnosti – neústupnost, cílevědomost a pevná vůle – mě provázejí a pomáhají mi po celý život.
Sportovní začátky a první překážky
Mé aktivní sportovní kroky sahají do roku 1996, kdy se mi ve čtyřech letech poprvé dostala do ruky hokejbalová hůl. Postupem let jsem se díky neuvěřitelné píli propracoval až do krajské hokejbalové ligy za klub HBC Dahama Opatovice nad Labem, kde jsem patřil k nejlepším střelcům mužstva.
Můj startovní bod byl komplikovaný. Kvůli těžké hypermobilitě kloubů mi lékaři zakázali veškeré atletické disciplíny. Druhým handicapem bylo vpáčené sternum (hrudník) spojené s nižší kapacitou plic. Nebyl bych to ale já, abych si s těmito překážkami díky své vůli neporadil.
Zásadní zlom přišel po mých 13. narozeninách, kdy mě otec vzal poprvé do posilovny. Začít cvičit bylo nutností – od skoliózy páteře až po postavu, která s váhou 48 kg hraničila s vyzáblostí. Jako typický ektomorf jsem věděl, že nabrat každé kilo svalů pro mě bude nadlidská dřina.
Soutěžní kariéra a cesta na světový vrchol
Během let 2006 až 2013 jsem prošel desítkami kulturistických závodů. Od prvního dorosteneckého bronzu v roce 2006, přes první velké vítězství na Mistrovství Čech v roce 2008, až po vicemistra Evropy juniorů v roce 2013. Prošel jsem si těžkými souboji, kde mi zlato utíkalo kvůli vrozenému vpáčenému hrudníku, ale nikdy jsem se nevzdal.
Touha znovu něco dokázat mě neopustila ani po vážném úrazu z roku 2020 (utržená patelární šlacha). Vrátil jsem se k silovým disciplínám – konkrétně ke striktnímu bicepsovému zdvihu a mrtvému tahu. V letech 2023–2024 přišla šňůra úspěchů, národních rekordů a titulů vicemistra Evropy i světa.
Vše vyvrcholilo v roce 2025 na Mistrovství světa v Brazílii, kde jsem získal 1. místo, stal se absolutním vítězem a držitelem světového rekordu, což jsem potvrdil i ziskem evropského rekordu a dalších titulů ve federacích GPC a WPA.
Návrat k železu (2016)
Po pauze od kulturistických pódií mě to v roce 2016 táhlo zpět k těžkým vahám. Rozhodl jsem se otestovat svou sílu v jiné disciplíně a nastoupil jsem na Mistrovství ČR mužů v mrtvém tahu.
V silné konkurenci kategorie do 67,5 kg se mi podařilo vybojovat skvělé 3. místo. Jako památku na tento vybojovaný návrat k závodnímu železu si nesu tuto cennou výroční medaili.
Detail medaile z Mistrovství ČR
Každý úspěch na pódiu je podložený stovkami hodin dřiny, odříkání a precizní přípravy. Tato medaile z roku 2016 pro mě byla jasným důkazem, že silový trénink je směr, kde dokážu posouvat své limity i limity svých svěřenců.
Paralelně se svou soutěžní dráhou jsem se začal naplno věnovat klientské praxi. Počet spokojených klientů rychle přibýval a já při práci těžil z letitých osobních zkušeností i z odborné literatury, kterou jsem celé roky hltal ve veškerém volném čase.
Reverz medaile a poděkování
Zadní strana medaile symbolizuje uzavření jedné kapitoly a pohled vpřed. Za všemi mými úspěchy stojí vlastnosti, které mě zdobí po celou kariéru: pevná vůle, schopnost okamžitě jednat, touha být nejlepší a odhodlání dotahovat věci do konce.
„Jsem si plně vědom, že bez mých nejbližších – zejména otce a přátel –, by byla účast na prestižních mezinárodních soutěžích mnohonásobně těžší. Tímto jim ještě jednou z celého srdce děkuji.“
